Král Šumavy ROAD 2011 po 10ti letech

První účastí na Králi Šumavy jsem v podstatě před 10ti lety zahájil závodění na kole. Tehdy jsem vůbec nevěděl do čeho jdu, ubytování jsem sehnal na poslední chvili a podivoval jsem se nad dotazy spolunocležníků zda-li si mají vzít ráno přes tretry navleky silné či slabé. Ja jsem tehdy měl pouze kolo, žlutý FORT RO.7005 s řazením na rámu a růžovými bowdeny, krátký dres a nášlapy shimano SPD, což byla největší technická vychytávka mého tehdejšího kola. Odstartovali jsme tehdy v roce 2001 už v dešti, který vydržel až do cíle na atletický stadion v Klatovech. Tenkrát jsem poznal, jak tvrdá je cyklistika a ke Králi na silnici jsem získal respekt.

Celých 10 let to trvalo a já se poctivě připravoval, abych tomu Králi ukázal a vrátil mu vše i s úroky. Tentokrát jsem se vybavil pořádným materiálem, Specialized Tarmac S-WORKS SL2, Ultegra a zapletená kola Dura-Ace (dohromady 7,7kg) byly mými zbraněmi. Taktika byla jasná, prvních 25km z trasy 160km jet takzvaně nadoraz a možná i trochu za ním a tím se propracovat do vhodné skupiny a v té se snažit zůstat co nejdéle, nejlépe až do cíle.

Start byl trochu opožděn, ale nálada na startu byla dobrá a už se odstartovalo. Takže podle plánu, velká pila a dupeme dupeme dopředu. Bolelo to hodně, ale na 30km se zformovala celkem početná skupina, ca 40ti lidí, ve které se pěkně jelo…a mámě tu Šimanov, ten skupinu určitě prověří. Před 10ti lety trápení, tentokrát v tempu až na vrchol, odpočinek z kopce a jedeme dál, skupina je stále pohromadě, uvidíme jak si povede v kopci na Javorník, který má 7km. A už jsme tam, tempo přijatelné, od půlky se trošku stupňuje,chci se vyvarovat přápadným karambolům a tak kilometr před koncem stoupání nastupuju a vypracovávám si náskok do sjezdu. Po sjezdu je to proti větru a tak se zase nechávám dojet, skupina stále pohromadě. Docela dlouhý sjezd, zima a únava si ale vybírá daň a tak ve stoupání na Srní se skupina trhá a její skázu dokonává občerstvovačka na kopci. Skupina se v podstatě ztrácí a pokračuje je nás už jen pět. Už mě to docela bolí a kostky v Prášilem mi ani kolu nedělají moc dobře ale držím se . Už jenom poslední stoupání a pak je to jen 30km z kopce do cíle, takže úkol jasný, udržet se ve skupince cca 15ti lidí, která se vytvořila na rovince mezi Srním a Prášily. Bolí to bolí a už jsem utrženej, tak ještě zabrat z posledním sil, jeje mezera 200m, to už asi nedám, ale nezbývá než podle pravidla, když už nemůžeš, tak tam dej velkou pilu a makej, se kousnout a zkusit to. Vyplatilo se, jsem zpět a teď už jen ten sjezd. Ale Král mi to nedá zadarmo a vytasil svojí poslední zbraň, počasí. Spustil na nás průtrž mračen, takže místo pěkného závěrečného 30km sjezdu to byla doslova vodní lázeň, škoda jen teploty kolem 8st. Pošetřil jsem ale trochu sil a přes bolest oka, něco mě tam hned na začátku sjezdu vletělo, jsem ve spurtu skupiny vybojoval 3.tí místo.

Bylo to tvrdé, krásné a bolestivé, přesně jak má silniční cyklistika být. Nakonec z toho bylo 77. místo celkově a 54. v kategorii v čase 5h18min. Kolo i sebe jsem moc mýt nemusel, zážitek zůstane vryt do paměti nadlouho. Tak uvidíme, jestli to zase bude trvat 10let než se znovu setkáme…Králi.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: