Bike Rallye Most 2013 pohledem Adama

Biková sezona ještě není u konce, což dokládá Adamovo velmi pěkné umístění na Enduro Bike závodech v Mostě. A tady Adamův pohled na závod:

Po sobotní kompletní projížďce trati a večerním posilování s pulitrem mě ráno trochu tahaj lejtka, ale obhlídka terénu určitě stála za to. Tomáš s Danem vyrazili podle startovních čísel asi o čtvrt hoďky přede mnou. Startuje se po minutě a když na mě dojde před jedenáctou řada, tak pán na startu se podívá na mýho Reigna a povídá: „Ty se vo to kolo moc nestaráš, co?“ Řikám: „Už je starý.“ V duchu si řikám „hlavně aby ještě dneska vydrželo“. V sobotu mi zlobila vidle, ale dnes se zdá lepší. Zbytek v normálu.

Šinu si to na kašpárka serpentinama na první kopec. Před každou erzetou odTalasim, zamáčknu patřičně sedlovku, nastavim optimální převod pro start a vošahám pláště. Když na mě dojde řada a předešlej jezdec má dostatečnej náskok, nastavim prst s chipem startérovi. Ten přiloží krabičku a jakmile to pípne dupu co se dá.

RZ#1: známá drsná Moira s klopenkama, butrama a přísnejma 180kama hned na začátek. Snažim se předejít zbytečnejm chybám pramenícím z nervozity a ranní nerozježděnosti a jedu spíš opatrnějc. Po projetí Moiry následuje pěkná pasáž po trávě zpět na start na koupáku, kterou ráno pořadatelé vymlíkovali. Že se dá rozbít kdekoliv sem tam viděl už ráno, když jeden borec v marný snaze vyhnout se poslednímu kůlu vytyčujícímu trať přeletěl na rovný trávě přes řidítka – 10 m před cílem. Já se poslednímu kůlu zdárně vyhybám a s dobrým pocitem že první erzetu mám zdárně za sebou brzdím u pořadatele abych mu nastavil chip, který k mámu úžasu nemám. „Do prdele, já ztratil chip!“ zařval sem. Pohotovej časoměřič se kouká na hodinky a zapisuje si trochu zpožděnej čas mýho dojezdu. Prej když se chip nenajde, tak ho budu muset zacálovat – cca 800 Kč. Dostávám náhradní a v naději že vše dobře dopadne razím na další RZtu.

RZ#2: Pařízkáč. Nějak se mi ty tratě motaj dohromady a nemůžu si přesně vzpomenout, co mě čeká. Nevadí. Poznám cestou. Je to klasickej mosteckej trail, levá, pravá, levá, pravá, všude samej strom. Po sjezdu je cca 15 vteřinovej výjezd po široký cestě. Dupu na krev. Pak slalom mezi stromky s tepovkou na maximu. Jeden strom beru ramenem jak kloubovou tyč, ale v pohodě. Erzeta na tři minuty, ale síly už nejsou skoro žádný. Naštěstí už na mě volá chlapík v cíli, kterej je ještě kousek do kopce. Cíl. Slejzám a tlačim do kopce. (Bylo z toho 9 vteřin ztráta na prvního v RZetě, to de.)

RZ#3: Po dlouhatánskym přejezdu, kdy jedu skoro o samotě, dorážim na start mýho oblíbenýho Vébra docela odpočatej a těšim se jak si ho užiju. Ale zbytečně často šlapu, místo toho abych se pořádně soustředil na dobrý projíždění zatáček a občas musim zbytečně přibržďovat, abych se udržel na trati. Vim, že to nebylo optimální. 11 vteřin ztráta na krátký trati je moc.

RZ#4: Konečně sem dojel na startu kluky. Čeká nás Palyza – krátká a krásná mostecká klasika s lávečkama a přeskokem přes klády. Vim do čeho du. Cíl je sice v kopci, ale dá se to už urvat. (Výsledek jen +4 sec na Fikejze. Paráda.)

RZ#5: Šedý kaňon. Nejdelší erzeta, ale je spíš rovinatěší, kopce sou kraťoučký. Přesto mám strach, že tady hodně ztratim, protože sem dost vyřízenej. Jedu tak, abych to vydržel. Rovinka se skočkama se mi moc líbí. Ke konci je to nekonečnej slalom mezi malejma stromkama. Nakonec je z toho moje nejlepší umístění na erzetě – 7. flek. Ostatní sou zřejmě víc freerideři a míň XCčkáři než já, z čehož plyne ponaučení pro příště – zlepšit skill!

Následuje dlouhý přejezd společně s klukama na Hněvín. Dan opravuje řetěz. Cestou je občerstvovačka. Na vyhlášený limit 3,5 hodiny na projetí trati ale kluci nemaj moc rezervu, a tak se moc neflákáme.

RZ#6: Hněvín. Na tenhle sjezd se moc netěšim. Zdá se mi nebezpečnej. Rychlý pasáže a místy velký vostrý šutry. Tam jedu na jistotu. Ale kde sem ztratil osumnáct vteřin, to mi stejně neni jasný. Tady museli jet borci velkou kudlu a na to sem neměl ani koule ani chrániče. Konec trati byl vytýčenej kolmo dolů třema totálníma padákama. Tady sem stál na brzdách co to šlo a teď mi dochází, že sem to sjel pěkně posraně. Tady to hrozilo maximálně pádem do měkýho a dalo se to asi víc vohulit. Příště.

RZ#7: Kluci nečekaj a já se při přejezdu na Širák hodně flákám a často tlačim. Vim, že tohle bude fyzicky nejnáročnější erzeta. Je to furt nahoru dolu a občas jen trochu víc dolu než nahoru. Nahoře je celkem fronta, asi 10 lidí. Nevadí J. Po startu to spíš stoupá a já několikrát vytrhnu nohu z pedálu, což mě hodně brzdí a taky se_e. Pak je tam sjezd s divákama. Ani nevim jestli to bylo tim, ale mám z toho hodně dobrej pocit. Za prvý, že sem tam prolít strašnou rychlostí, za druhý, že sem přitom zůstal na trati. Řvali na mě “bacha pravá”, kterou už z dálky jasně vidim a nechápu vo co jim de. Pak vidim borce co startoval přede mnou jak se odněkud sápe zpátky na trať. Aha. Pak ještě asi 4 výjezdy. Vim, že musim naplno, že už neni na co se šetřit, ale svaly strašně pálej a nešlapou. Konečně je to už jenom dolu a tam hned cíl. V týhle RZetě sem byl 9. a ztráta jenom 11s. No jo, zase XCčko.

RZ#8: Na poslední RZetu myslim dlouho dopředu. Vede po DH trati místních borců. Klopenky, skoky a skočky. Dva velký doubly objedu, to je jasný, ale sou tam dva přescesťáky hned za sebou a z toho druhýho sem obzvlášť nervózní. Pravda, není to dvoják, ale celý to nedám a ani bych nechtěl. Včera sem to jednou zkoušel dropnout na cestu a taky to de. Je to sice pomalejší než to objet, ale to nechci. Sem rozhodlej jet přes ně! Pro ten zážitek. Pouštim se do toho s respektem, ale zábavnost tratě mě brzo vtáhla do maximálního nasazení a uplně sem zapomněl že sem v lese. Malý skočky vůbec neřešim a valim to co to dá. Přescěsťáky skáču sračkoidně jako v sobotu. Byl sem z toho moc nervózní a chci přeci dojet, takže na nějaký letecký pokusy teď přeci jen není vhodná doba. Letim z klopenky do klopenky a kola často nejsou na zemi. Jo! Těsně před koncem si uvědomuju, že sem v lese, jak blízko sou stromy a jak šíleně jedu. Teď to asi budou mít na svědomí ty přihlížející. Řikám si že sem to ale hovado, ale to už vyjíždím na cestu, kde se ještě musí zamakat do mírnýho kopečka a pak už jen na koupák po stejnym dojezdu jako v první erzetě. Tentokrát mi to v cíli pípnul snad ještě ve chvíli kdy sem stál na přednim.

Jdu odevzdat chip a zjistit, jestli někdo nenašel ten první. Dovídám se, že ne a že budu asi DNF, protože bez něj nejde zjistit čas mýho startu na Moiře. To mi trochu dost kazí cílovou euforii. Vydávám se tedy na trať Moiry a celou ji procházím nahoru i dolů (celou dobu tlačim kolo). Všude jen listí nebo kameny a chip sem nenašel. Asi po půlhodině se smutně vracim ke stánku do cíle a oznamuju že chip sem nenašel. Týpek na mě mává mým chipem. Podle toho dopočítanýho času na RZ#1 to prej dělá 10. místo.

Z celkovýho výsledku nejsem nijak zvlášť nadšenej. Hlavní je to, že sem celej, kolo je celý a mám nezapomenutelnej zážitek. Na druhou stranu jel sem na dojetí a možná trochu i s vědomím starýho Reigna pod sebou a na celý trati sem neměl žádnej krizovej okamžik. Příště asi vemu chrániče, nový kolo a mozek nechám doma. Anebo radši ne!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: